červená kniha
Kniha Teorie věčného života ANEB Evoluce hmoty přináší nové pohledy na poznání a nové souvislosti v dění kolem nás. Vychází z dosavadních poznatků o evoluci v oblasti astronomie, fyziky, chemie, geologie, biologie, genetiky a dalších oborů. Do vědních oborů zvědavě nahlíží a nabízí v širších souvislostech odpovědi na některé otázky typu "Proč ?" se děje to či ono, ať ve vesmíru, v přírodě, v lidském organismu nebo ve vztazích mezi lidmi. Přitom vsází na používání zdravého rozumu a logiky. Celkovým pojetím míří do oblasti filozofie, která jako předchůdkyně vědy shromažďovala dobové poznání a moudrost. Kromě filozofických úvah nad současným směřováním lidstva dojde také na náboženskou diskuzi, na související otázky bytí všeho stvořeného i nestvořeného a na zásadní otázku věčného života… je nebo není?

ISBN 978-80-7612-631-2 / jazyk: český
formát: B5 (17,6x25cm) / rozsah: 140 stran
provedení: pevná knižní vazba / doporučený věk: 15+

Obsah kapitol

1 Úvod
1.1 Poznání nebo víra?
1.2 Jak je to s tím věčným životem?
1.3 Proč právě nekonečno?
1.4 Velký třesk
2 Obecná teorie věčného života
2.1 Věčný život
2.2 Základní pojmy
2.3 Přírodní síly a zákony
2.4 Základní průběh děje
2.5 Obecný scénář děje
2.6 Průběh věčného života jako nekonečného děje
2.7 Předpokládaný model kosmu
2.8 Scénář základních dějů evoluce
3 Evoluce hmoty
3.1 Stavba hmoty
3.2 Základní složky hmoty
3.3 Vesmír
3.4 Země
3.5 Život
4 Člověk
4.1 Nejdokonalejší forma hmoty
4.2 Stavba člověka
4.3 DNA člověka jako chemická struktura buňky
4.4 Hypotéza vzniku a funkce DNA
4.5 DNA jako "kronika" evoluce?
4.6 Polarita člověka
4.7 G-E model člověka
4.8 Zdraví člověka
4.9 Gravitace, elektřina, magnetismus a člověk
4.10 Průběh lidského života
4.11 Mezilidské vztahy
5 Filozofické úvahy
5.1 Přístupy zkoumání stvoření a jejich etika
5.2 Stvořitel vs. Stvoření
5.3 Životní situace a jejich průběh
6 Náboženská diskuze
6.1 Co je to Bůh?
6.2 Duše nebo Duch?
6.3 Stvořitel vs. Bůh
6.4 Pravda vs. Víra
6.5 Láska vs. Duch Boží
6.6 Přirozené síly vs. Osoby
6.7 Reinkarnace vs. Vzkříšení
6.8 Nové pojetí výkladu stvoření světa a člověka dle Bible
6.8.1 Starý zákon
6.8.2 Nový Zákon
6.8.3 Postava Ježíše
6.9 Vzdělávání jako cesta k poznávání pravdy (Boha)
6.10 Láska jako projev přírodních sil (Boha)
7 Závěr
7.1 Poděkování a shrnutí
7.2 Pozvánka na pokračování

Autor

Něco o mně
Napište mně

Obrázky ke stažení

Všechny obrázky z knihy jsou v následující tabulce v barevném provedení a v plném rozlišení k dispozici po kliknutí na příslušný náhled v pravém sloupci.

Obr. 1. Princip působení základních přírodních sil v kosmu: gravitace G (přitažlivost) a elektromagnetismu E (odpudivost) způsobující vznik a průběh dějů. Barevné kružnice označují hranice dějů, malé černé kruhy označují "černé díry" = obecně přechody, kde převládne gravitace a dochází k rozpadu hmoty do jiných forem.
Obr. 2. Základní princip evoluce částic v rámci průběhu děje
Obr. 3. Schéma scénáře každého děje
Obr. 4. Věčný život jako nekonečný děj
Obr. 5. Hypotetická kosmická částice tvořící kosmos a základ každé hmoty
Obr. 6. Působení základních interakcí
Obr. 7. Schéma vzniku, tvarování a evoluce hmoty
Obr. 8. Průběh velikosti poloměru rq na kterém působí náboj částice
Obr. 9. Průběh velikosti poloměru rq v závislosti na úhlu natočení částice; vlevo: s = 1; uprostřed: s = 2; vpravo: s = 1/2 Plný kruh uprostřed reprezentuje těžiště
Obr. 10. Směr působení gravitační a elektromagnetické interakce
Obr. 11. Hypotetická proto-částice je jako výsledek proto-děje tvořena kosmickými částicemi. Uvedené parametry mají vliv na silové působení mezi částicemi. Šipky směrem k sobě značí přitažlivost, šipky směrem od sebe značí odpudivost. Indexy znamenají: Gr = gravitační přitažlivost, Eo = elektrická odpudivost, Ep = elektrická přitažlivost, Mo = magnetická odpudivost, Mp = magnetická přitažlivost. Silová působení jsou takto použita v dalších obrázcích.
Obr. 12. Hypotetická polarizace hypotetické proto-částice, která je předpokladem pro následnou evoluci částic a vznik hmoty
Obr. 13. Hypotetická struktura neutrina
Obr. 14. Hypotetický model fotonu a jeho rozpad na temné fotony
Obr. 15. Hypotetická struktura kvarků "u" a "d" vzniklých hypotetickou přeměnou neutrin
Obr. 16. Hypotetická struktura elektronu (vlevo) a pozitronu (vpravo)
Obr. 17. Anihilace elektron-pozitronového páru za vzniku fotonů a následný rozpad na temné fotony
Obr. 18. Známou strukturu neutronu tvoří 1x kvark "u" a 2x kvark "d". Hypotéza předpokládá přítomnost neutrina, které napomáhá gravitačně přitahovat těžší záporné kvarky. Později se však podílí na rozpadu nebo beta- přeměně neutronu.
Obr. 19. Přeměna beta– kdy se neutron (vlevo) mění na proton (vpravo)
Obr. 20. Přeměna beta+ kdy se proton (vlevo) mění na neutron (vpravo)
Obr. 21. Známou strukturu protonu tvoří 2x kvark "u" a 1x kvark "d". Hypotéza předpokládá také možnou přítomnost neutrin, tvořících tzv. těžké protony, které podléhají beta+ přeměně.
Obr. 22. Známou strukturu atomu těžšího izotopu vodíku 2-H (stabilní) tvoří 1x jádro (1p + 1n) a 1x obíhající elektron tvořící obal atomu
Obr. 23. Známou strukturu základního jádra atomu tvoří 1x proton a 1x neutron
Obr. 24. Známá struktura atomu alfa-částice hélia 4-He (stabilní): 1x jádro (2p + 2n)
Obr. 25. Molekuly prvků vodíku H2 a kyslíku O2 a jejich elektronové vazby
Obr. 26. Molekulu vody H2O drží pohromadě dvě jednoduché elektronové, tzv. kovalentní vazby. Jedná se o polární molekulu: má zápornou oblast = volné elektrony (-) kyslíku a kladnou oblast = odhalená jádra (+) vodíku
Obr. 27. Polární molekuly díky přítomnosti záporné a kladné oblasti se snadno spojují mezi sebou a snadno reagují s jinými prvky a molekulami. Voda jako "univerzální" rozpouštědlo je toho příkladem. Jednotlivé molekuly vody jsou vázány tzv. vodíkovými vazbami.
Obr. 28. Schématické zobrazení předchozího obrázku používané v chemii
Obr. 29. Typickou skupinou organických sloučenin jsou uhlovodíky, jako příklad molekula etanolu (obecně alkoholu) C2H5OH
Obr. 30. Schéma eukaryotické a prokaryotické buňky Wikipedia /Buňka
Obr. 31. Shrnutí endosymbiotické teorie Wikipedia /Endosymbiotická teorie
Obr. 32. Kladogram vzniku plastidů podle endosymbiotické teorie Wikipedia /Plastid
Obr. 33. Zástupcem mikroorganismu je například prvok zvaný Trepka velká Wikipedia /Trepka velká
Wikipedia /Trepka
Obr. 34. Schématická stavba rostlinné buňky Wikipedia /Buňka
Obr. 35. Schématická stavba živočišné buňky Wikipedia /Buňka
Obr. 36. Plž Elysiella pusilla, zelený díky kleptoplastidům získaným z řas rodu Halimeda Wikipedia /Plastid
Obr. 37. Náhled mapy nových částic (= rovnovážné stavy) vzniklých od proto-děje (= vesmír) do děje 7 (= organické sloučeniny). Děj 5 (= molekuly) je pro přehlednost vynechán. Číslice v závorce odkazuje na odpovídající číslo děje.
Obr. 37-evo. Náhled mapy dle obr. 37 doplněn o evo-částice z předcházejících dějů
Obr. 38. Náhled mapy nových částic (= rovnovážné stavy) vzniklých od děje 6 (= anorganické sloučeniny) do děje 11 (= živočichové), děje 12 (= bezobratlí) až 16 (= člověk) analogicky navazují, každý ve svém časoprostoru a podmínkách. Číslice v závorce odkazuje na odpovídající číslo děje.
Obr. 38-evo. Náhled mapy dle obr. 38 doplněn o evo-částice z předcházejících dějů
Obr. 39. Schéma 1. etapy vývoje Země
Obr. 40. Schéma 2. etapy vývoje Země
Obr. 41. Schéma 3. etapy vývoje Země
Obr. 42. Schéma 4. a 5. etapy vývoje Země
Obr. 43. Schéma vzniku proteinů v organismu dle molekulární biologie
Obr. 44. Model trojjediného mozku dle MacLeana
Obr. 45. Struktura molekuly lidské DNA a rozdíl oproti RNA Wikiskripta /DNA
Obr. 46. Chemická struktura vybraných sloučenin Wikipedia /NaCl
Wikipedia /Grafit
Obr. 47. Schéma replikace DNA = kopie DNA zajišťující dědičnost Wikiskripta /Replikace DNA
Obr. 48. Struktura mitochondriální DNA Wikiskripta /Mitochondriální DNA
Obr. 49. Rozložení elektrického náboje a působení základních sil v prostředí Země-člověk
Obr. 50. G-E (gravitace-elektromagnetismus) model člověka a působení základních přírodních sil: přitažlivost (žlutá), odpudivost (zelená) na člověka v podmínkách časoprostoru Země
Obr. 51. Schéma průběhu každé situace v životě člověka
Obr. 52. Rozdíl mezi pravdou a Bohem; vlevo: celá poznaná pravda je ryzí a jasně zářící; vpravo: nepoznaná pravda je skrytá, viditelně se projevuje (vysvítající obrys) a vžil se pro ni název Bůh
Obr. 53. Poznání je odhalování pravdy. Odhalování pravdy je postupný proces, kdy každý "hledač" odkryje její jinou část
Obr. 54. Jednotlivá odhalení je třeba sdílet a spojovat do celkového poznání pravdy. I částečně odhalená pravda již září.
Obr. 56. Rozdíl mezi poznáním a vírou:
vlevo nahoře: poznání = logické myšlení; vpravo nahoře: plně odhalená a zářící pravda; vlevo dole: víra = magické myšlení; vpravo dole: částečně odhalená pravda
Obsah kapitol ↑
Copyright © 2024 Martin Foff | Garefit.cz | knihy, které inspirují
Koupit knihu
Objednávka se slevou nebo
s podpisem autora
Pokračování pro čtenáře
/ @Garefit
/ mf.garefit
Odkazy navazující na knihu
Garefit
.cz
logo Garefit
Červená kniha
Modrá kniha
Bílá kniha

Červená kniha edice Garefit